BLOG

Slanináda se třese. Přichází Škvarkoláda!

Slanináda si drží první místo v prodejnosti už několik let a doteď to vypadalo, že ji nic neohrozí. Jenže po měsících ladění přinášíme novinku, která může tuhle nadvládu zbourat. Škvarkoláda.

Nápad, který zrál několik let

Myšlenku na Škvarkoládu jsme měli v hlavě už dlouho. Jen zatím nebyl ten správný čas. Letos jsme se kvůli nové hovězí paštice konečně pustili i do masné výroby, a tak už nic nestálo v cestě pustit se i do škvarků. Původní nápad byl jednoduchý: „Udělejme druhou Slaninádu jen trochu jinak.“ Ale jak to bývá, jednoduché věci často zaberou nejvíc času.

Na začátku roku jsme myšlenku představili šéfkuchaři Tomáši Levému a společně jsme začali ladit chuť, strukturu i poměr surovin. Po několika kolech testování jsme konečně měli první verzi, která nás bavila. Ale tím to rozhodně neskončilo.

Ladění chutí a první ohlasy

Když jsme měli první várku, začali jsme ji testovat. Ochutnávali kolegové, kamarádi, naši zákazníci i lidé, kteří se u nás ve firmě jen zastavili. Reakce byly nadšené, ale často se opakovalo, že by mohla být výraznější, trochu víc slaná, trochu méně sladká.

Zpětnou vazbu jsme si vzali k srdci a připravili několik dalších vzorků. Poslali jsme je i našim nejvěrnějším fanouškům Slaninády, kteří ji znají do poslední lžičky. A tam jsme trošku narazili. Jejich očekávání byla jiná. Škvarkoláda totiž není Slanináda 2.0. Je jemnější, vrstvená a s pomaleji se rozvíjející chutí. Méně ostrá, ale o to víc propracovaná. Naopak ochutnávky u kuchařů a lidí z gastronomie dopadly na výbornou.

Suroviny z Moravy

Receptura byla hotová, teď ještě sehnat suroviny. Jak je naším zvykem, samozřejmě musely být z Moravy. Sádlo na škvarky jsme objednali od našeho partnera, farmy Dubňany, která nám dodává i vepřové do paštik. Jablka od našich sousedů ze sadů Starý Lískovec už dobře známe, používáme je i do dalších delikates.

Horší to bylo se sušenými švestkami a černým česnekem. Česnek si běžně fermentujeme sami, ale pro plánované množství bychom ho vyráběli víc než dva roky. Nakonec jsme se spojili se zkušeným výrobcem černého česneku, který pro nás zfermentoval náš vlastní. Švestky jsme nakonec sehnali na Zlínsku a celých 600 kilo si nechali usušit v malé sušárně u Hranic na Moravě. Cibuli a česnek pak dodala naše partnerská farma Podal u Tišnova. Morava je naštěstí dost velká a dává nám ty nejlepší suroviny.

První výroba

Recept, suroviny, všechno připravené, teď už jen zvládnout výrobu ve větším. Rozdíl mezi dávkou na pánvi a stokilovou várkou v kotli je obrovský. K tomu jsme pořídili novou elektrickou smažicí pánev, ve které zvládneme vyškvařit škvarky přesně podle našich představ: křupavé, ale ne tvrdé. S první várkou jsme sice trochu bojovali, ale už při té druhé jsme postup doladili a škvarečky už krásně šustí a křupou.

Pak už zbývalo „jen“ navrhnout a vyrobit obaly, etikety a keramické visačky, produkty nafotit, přidat na web… A teď už netrpělivě čekáme, jak vám naše novinka, na kterou jsme opravdu pyšní, bude chutnat.

Opět se potvrdilo známé přísloví, že na dobré věci se vyplatí počkat.

Tak ochutnejte a dejte nám vědět, co na ni říkáte.

Dárky pro klienty a obchodní partnery stály u samotného zrodu Chuti Moravy. Od vín s logy firem jsme se posunuli k vlastní výrobě delikates a originálním receptům z ryze moravských surovin. Myšlenka ale zůstala stejná: dárky děláme tak, jako bychom je chystali pro sebe – s péčí a přesahem.
Ať už jde o lokální suroviny, udržitelné balení, možnost dalšího využití, nebo podporu někoho dalšího.

Začalo to dárkem

Chuť Moravy nevznikla jako nápad na marmeládu, ale jako touha nabídnout neotřelé dárkové balíčky plné produktů od místních výrobců. Takové, které nezapadnou mezi ostatní dary na poličce, ale na kterých si obdarovaný opravdu pochutná a zapamatuje si je.

Zpočátku jsme hledali produkty mezi malými výrobci v okolí. Brzy nám ale došlo, že chceme jít víc do hloubky – a začali jsme vyrábět vlastní delikatesy. Z moravských surovin, podle starých zapomenutých receptů i našich trochu bláznivých nápadů. Tak, jak jsme to cítili.

Tyto delikatesy jsme pak spojili s vínem a dalšími doplňky do dárkových balíčků, do kterých jsme – stejně jako do samotných produktů – vtiskli naše DNA. Lokálnost, udržitelnost i možnost dalšího využití pro nás nejsou fráze, ale filozofie.

Lokálnost na prvním místě

Na začátku je vždy lokální zdroj. Ať už jsou to suroviny od místních farmářů, plody ze sadů, které sami sbíráme, „vysloužilé dřevo“ ze staré aleje, z nějž vznikají dárkové bedýnky, nebo práce místní kartonážky a tiskárny, která nám pomůže dárky zabalit.

Když věci dávají smysl

Dřevěné krabice vyrábíme z ovocných stromů, které by jinak skončily v kamnech. Prkénka vznikají v chráněné dílně Lila Costa, kde pracují lidé se zdravotním handicapem. Obaly tiskneme na recyklovaný papír, výplně tvoří dřevitá vlna a visačky z keramiky vážeme na jutový provázek. Krabičky pak zdobí ručně tištěný linoryt od mladé brněnské umělkyně nebo šerpa s logem.

Nejde o to křečovitě držet ekologickou image. Děláme to tak, jak nám to dává smysl.

Dárky s přesahem, ne podle šablony

Nejlepší balíčky vznikají, když se naše hodnoty potkají s podobným vnímáním u zákazníků.

Takto například vznikly sety pro společnost Allrisk – jeden rok vánoční krabičky z vysloužilého dřeva, další rok ořechový balíček s mottem „Nic pro nás není oříšek“.

Když se dárek stane zážitkem

Ještě dál jsme zašli s firmou MOBILBOARD, reklamní agenturou zaměřenou na udržitelnou MHD reklamu. Nechtěli svým klientům darovat jen obyčejný dárek, hledali u dárku pro klienty něco víc. A tak nejenže si u nás objednali dárky, ale sami přijeli do sadu, zapojili se do sběru sonberských mandlí a na vlastní oči viděli, jak naše produkty vznikají. Výsledkem byl udržitelný a autentický dárek s příběhem, na jehož vzniku se mohli sami podílet. A zároveň si odvezli silný týmový zážitek, srovnatelný s teambuildingem.

„V naší agentuře děláme věci jinak a udržitelnost promítáme do všeho, co děláme. Do reklamy, firemní kultury, do dárků pro klienty. I proto jsme letos hledali dárek, který má zajímavý příběh, je lokální, tradiční, z přírody. U značky Chuť Moravy jsme to našli. Stali jsme součástí produktů dělaných srdcem, měli jsem možnost ochutnat je, sesbírat, nahlédnout, jak vznikají. A celou tuto cestu našeho Dárku s příběhem klientům postupně skrze video ukázek sdílíme až do chvíle, kdy jim dárek fyzicky předáme. Věřím totiž, že B2B spolupráce může mít hlubší smysl, pokud je autentická a dokáže firmy propojit nejen obchodně, marketingově, ale i lidsky.“

- Radmila Pospíšilová, majitelka MOBILBOARD

Ďábel je v detailu

Víme, že na detailech záleží. Proto od nás neodejde nic, s čím nejsme stoprocentně spokojeni. Hlídáme si i takové drobnosti, aby byla šerpa nalepena v přesném úhlu, produkty v dřevité vlně dobře vidět a barvy ladily. Logo zákazníka umisťujeme tak, aby podtrhlo dárek, ne aby rušilo.

Pro nás není vymýšlení dárků jen práce, ale i radost. Neustále přicházíme s novými nápady, obaly i produkty. A každý zákazník posouvá naše možnosti a zkušenosti o kousek dál.

Chcete dárek, který má smysl?

Pokud vás náš přístup zaujal a hledáte firemní dárek s přesahem, napište nám. Rádi společně vymyslíme dárkový set na míru – takový, který potěší, chutná a zůstane v paměti dlouho po svátcích.

V Chuti Moravy máme jedno nepsané pravidlo, které se za ty roky proměnilo v pevný základ naší práce: hlavní surovina každého produktu musí pocházet z Moravy. A nejen ona. I u těch ostatních  se snažíme hledat co nejblíž – protože jen tak může být Chuť Moravy skutečně autentická.

Práci nám plánuje příroda

Chuť a kvalita jednotlivých surovin jsou pro nás prioritou. Proto nesáhneme jen tak po ledajakém ovoci nebo zelenině – naopak, vždycky vsázíme na kvalitu. Naše práce je často dobrodružství, protože se řídíme spíše přírodou než podle pevně stanoveného kalendáře. kdy se co urodí často hádáme podle předchozích let, sledujeme předpověď a komunikujeme s farmáři na místě.

Hlavní slovo u nás má totiž počasí. Neovlivníme, jestli zaprší nebo jak slunečné bude léto. Až příroda zavelí, jdeme sbírat – i když se blíží víkend, je svátek nebo zrovna máme v plánu něco úplně jiného. Jednoduše vyhrneme rukávy a vyrážíme do sadů, často sami, s pomocí rodin nebo brigádníků.

Některé suroviny si sbíráme vlastníma rukama, jiné vykupujeme od menších farmářů nebo přímo od lidí, kteří nám přinesou své přebytky ze zahrady. To je pro nás ta nejryzejší lokálnost, které můžeme dosáhnout.

Řešíme každý detail chuti

U produktů, jako je naše Slanináda, jdeme ještě více do hloubky. Slaninu přímo pro nás udí pan řezník Jůza z Březiny nedaleko od Brna. Bez přidaných éček, naloženou jen v obyčejné kuchyňské soli. 

A takový Chmelíček? Ten má jen krátké okno na sběr. Pak musíme narychlo zorganizovat celý autobus lidí, aby se všechno zvládlo včas natrhat a zpracovat. Výhonky, které by chmelaři běžně vyhazovali, naložíme do jemného sladkokyselého nálevu. Někdy se nám podaří zachránit i části surovin, které by jinde skončily na kompostu, jako zelené meruňky nebo česnekové štangle. Více o tom, jak se snažíme suroviny využít do posledního dechu, najdete v našem článku namísto kompostu do skleniček.

Lokální delikatesy z místních surovin

Neříkáme, že máme úplně všechno z Moravy. Koření si tu sami nevypěstujeme – a třeba křen, který potřebujeme ve větším množství a kvalitě, bereme z ověřené farmy v Čechách. Ale tyhle výjimky si pečlivě hlídáme a vždycky víme, odkud složení každé skleničky pochází.

Lokálnost pro nás není jen označení na etiketě. Je to způsob, jak dělat věci, kterým věříme. 

Dárky s podporou, aneb kdo nám pomáhá?

Například v brněnském HapAteliéru nevidomí vyrábějí naše keramické servírovací misky, které najdete v některých balíčcích, jako je například Sladký a veselý. Každá miska je jedinečný originál, a pokud na ní najdete drobnou nedokonalost, vězte, že jde o výsledek neuvěřitelné dovednosti – vytvořit takový kousek bez možnosti vidět.

Naše spolupráce sahá i do chráněné dílny LilaCosta v Jihlavě. Tamní dřevařská dílna vyrábí krásná ovocná servírovací prkénka. Kvůli obrovskému zájmu jsme je sami přestali zvládat vyrábět, a tak jsme rádi, že se této práce ujali hendikepovaní mistři. My pouze navrhneme tvar, ale veškerou ruční práci necháváme na nich. Prkénka najdete například v balíčku Svatojánský poklad nebo Masný a kyselý. Kromě toho se v brněnské pobočce LilaCosty věnují také skládání dárkových krabiček a kompletaci balíčků.

Další spolupráce probíhá se společností Učebnice Vaníček, kde hendikepovaní pomáhají s balením delikates a přípravou dárkových sad. Každý kus jejich práce přispívá k jedinečnosti našich produktů.

Pokud u nás koupíte balíček označený logem Dárek s podporou, nejen že podpoříte naši značku, ale pomůžete také těm, kteří se díky vaší volbě cítí potřební. A tak i díky vašemu rozhodnutí mohou prožít o něco krásnější Vánoce. 

Delikatesa s vůní lesa: Jak vzniká naše smrkové želé?

Houby, borůvky a borovička nejsou jediné pochutiny, které nám les nabízí. Seznamte se s voňavým smrkovým želé a zjistěte, proč je to naše tak jedinečné.

Smrk se špetkou Douglasky

Hlavní roli při výrobě smrkového želé hrají mladé výhonky smrku. My je v tom ale nenecháváme samotné. Přidáváme k nim výhonky Douglasky, kanadské příbuzné borovice, která u nás zdomácněla a dodává smrkovému želé nevšední citrusovo-limetkovou vůni.

Výhonky sbíráme vždy na přelomu jara a léta, kdy už jsou dostatečně velké, aniž by ještě stihly zdřevnatět. Stromy však nemůžeme otrhat „od hlavy až k patě“, protože by to znamenalo, že vůbec neporostou – jejich roční přírůstek se totiž rovná právě velikosti zmiňovaných výhonků. K jejich sklizni proto přistupujeme zodpovědně a pouštíme se do ní až po dohodě s pracovníkem lesní zprávy, který nám vyčlení vhodné stromky.

Na výhonky přitom nechodíme, kam se nám zrovna zlíbí. Už několik let jsou naším revírem lesy v Moravském krasu u obce Olomučany, kde jsme také poprvé narazili na aromatické Douglasky. Při sběru navíc místním lesákům pomáháme s prořezem menších stromků, a tak se lesu revanšujeme za to, co jsme si odnesli.

Výroba smrkového želé se nedá uspěchat

Sesbírané výhonky následně putují do sudů, kde jejich jednotlivé vrstvy prokládáme cukrem. Takto se macerují několik měsíců. Cukr tak z výhonků vytáhne šťávu, čímž vznikne smrkový sirup. Věděli jste, že tento sirup byl od pradávna součástí lidové medicíny? Dokáže ulevit při rýmě a kašli, ale údajně umí i zmírnit revma nebo utišit bolesti svalů.

My jej však používáme především jako základ pro smrkové želé. Abychom podpořili jeho výjimečnou chuť i barvu a docílili té správné konzistence, svaříme ho s vínem, pektinem, kyselinou mléčnou a přírodním zeleným barvivem. Do skleniček pak putuje gelovitá delikatesa, která svůj lesní původ nezapře a hned po prvním ochutnání vás vtáhne do gurmánské verze Pohádek z mechu a kapradí. .

Jednu velkou lžíci lesa, prosím!

Jak tedy s výrazným smrkovo-citrusovým aroma a chutí nejlépe naložit na talíři? Želé se perfektně osvědčilo jako dip k jemným sýrům, grilované zelenině nebo pečeným či grilovaným rybám. Skvěle také ladí s houbami. Zároveň ale poslouží jako přísada do míchaných nápojů, které tak získají na originalitě.

Namísto kompostu do skleniček. Seznamte se s delikatesami z nevyužitých surovin

„Přece se to nevyhodí!“ říkávaly babičky, které si vážily všeho, co příroda vytvořila. A protože k jídlu přistupujeme se stejnou úctou, a navíc máme rádi výzvy, pustili jsme se do výroby delikates z nevyužitých surovin. Z potenciálního odpadu se tak zrodily nevšední dobroty, které si teď můžete vychutnat spolu s námi.

Pro inspiraci, jak z přebytků vytěžit maximum chuti, se přitom stačí ohlédnout do historie. Naši předkové totiž moc dobře věděli, kolik parády dokážou zdánlivé „nepoživatiny“ udělat. Koření ze zeleninových odřezků nebo ovocný čaj ze slupek je toho zářným příkladem.

S cílem dlouhodobě podpořit udržitelnost lokálního zemědělství tak výpěstky, které by přišly vniveč, nejen zužitkováváme, ale rovnou je povyšujeme na prvotřídní delikatesy. Pojďte je poznat blíž!

Čatní ze zelených meruněk

Aby si větve oddechly od přílišné tíhy a zvýšila se kvalita zbylých meruněk, je potřeba některé stromy protrhat a zbavit je části nezralých plodů. Zelené meruňky, které jdou z prvního kola ven, ale už nemusí zůstat pohozené pod stromem. Namísto toho míří do Chuti Moravy, kde je naložíme do sladkokyselého nálevu a zavaříme. Následně z nich vyrábíme čatní ze zelených meruněk, které je nezbytností nejen pro letní grilování.

Počasí však neporučíme. Loni jsme si sice plácli se sympatickými sadaři z velkopavlovických Gálových sadů, ale pak přišly jarní mrazíky a poslaly naše plány k ledu. O to víc se těšíme na další roky, kdy nám snad meruňkové čatní opět provoní celou výrobnu.

Chmelíček

Zhruba v půlce března pravidelně vykukují první podrosty chmelových hlíz, které se strojově seřezávají, aby uvolnily místo druhé vlně silnějších a kvalitnějších výhonků. Těsně před řezem ale přichází naše chvíle! S vděčností a odhodláním vyrážíme do chmelnic Zemědělského družstva Kokory a ručně otrháváme asi pěticentimetrové konečky prvních výhonků, které jsou nejkřehčí a plné chuti, abychom je mohli naložit do jemného, sladko-kyselého nálevu a zavařit.

Upřímně, je to docela piplačka – jeden výhonek totiž neváží skoro nic, a tak jich musíme nasbírat desetitisíce, aby se nám jejich zpracování vyplatilo. Přesto se při každém ochutnání Chmelíčku, jak se nakládaným výhonkům chmele přezdívá, utvrzujeme v tom, že za něj ta dřina prostě stojí. A nejsme sami, kdo si to myslí – náš Chmelíček si oblíbili i šéfkuchaři vyhlášených restaurací. Pravidelně ho u nás objednává třeba Zdeněk Pohlreich.

→ Přečtěte si, jak Chmelíček vzniká a jak si ho nejlépe vychutnat.

Česnekové štangle

S výhonky ještě nekončíme. Nově jsme totiž adoptovali i ty česnekové, které se běžně odstřihují těsně před tím, než jde česnek do květu. A dobře jsme udělali. Nakládané kousky česnekových výhonků jsou opravdová lahůdka. Jejich pikantní a zároveň sladkokyselá chuť se skvěle hodí k masu, do salátu i na kanapky.

Díky nově navázané spolupráci se zahradnictvím Ferby z Pasohlávek teď můžete tuhle horkou novinku vyzkoušet i vy – tedy pokud na vás zbyde. Po prvních ochutnávkách to totiž vypadá, že se na naše Česnekové štangle bude stát pořádná fronta. :-)

Svatojánská noc se blíží. Oprašte zvyky našich předků, vyrazte na bylinky a pochutnejte si na tradičních specialitách

Noc z 23. na 24. června je jako stvořená pro kouzla a zázraky. Nebo to alespoň tvrdí lidové pověry, na které by byla škoda zanevřít. Tradiční svatojánské zvyky totiž baví celou rodinu – o typických pochoutkách ani nemluvě.

Na svatého Jána otvírá se létu brána

Křesťanský svátek na počest svatého Jana Křtitele, údajného ochránce před zlými duchy, se slaví po celé Evropě. Jak ale prozrazují pranostiky, původně byla svatojánská noc pohanskou oslavou letního slunovratu.

Tradičním vyvrcholením celého večera je proto půlnoční svatojánský oheň, který symbolizuje slunce a jeho nespoutanou energii. Lidé se uctíváním ohně snažili slunci zavděčit a zajistit si bohatou sklizeň. Zároveň z něj ale sami čerpali sílu – kolem ohně tancovali a ti odvážnější ho dokonce přeskakovali, aby získali pevné zdraví.

Využijte sílu svatojánských bylin

Svatojánská noc zároveň propůjčuje silnou moc bylinkám. Na jejich sběr se proto vydávaly nejen babky kořenářky, ale i obyčejné hospodyně, které se na zásoby léčivek spoléhaly vždy, když hospodářství navštívila nemoc.

K tradičním svatojánským bylinkám patří především třezalka, pelyněk, kapradí, mateřídouška, heřmánek, máta, sedmikráska, divizna, bazalka a dobromysl. Někdy je doplňuje i kontryhel, šípková růže, řebříček, vlčí mák, devětsil, lipový květ nebo květy černého bezu. Trhají se v podvečer, o půlnoci nebo časně ráno před svítáním.

Čím více, tím lépe, ale tentokrát neplatí. Podle pověstí je zapotřebí nasbírat přesně devět druhů kvítí z devíti různých míst. Univerzální svatojánské devatero však neexistuje – doporučená sestava se liší kraj od kraje.

Z bylin se následně vaří čaj, připravuje bylinná koupel nebo se macerují v oleji. Svatojánské býlí se také pro lepší chuť přidávalo do octa nebo se z něj vařila mléčná polévka. Stejně tak ho ale můžete vložit do pytlíčku a nosit jej u sebe jako amulet, který dodává sílu. A když bylinky schováte pod polštář, dokážou prý přivolat sny, které přináší odpovědi na zásadní životní otázky nebo vám vyjeví vaši pravou lásku.

Napovědět, co vás čeká a nemine, pak umí i svatojánský věnec uvitý z čerstvě nasbíraných květin. Dívky jej mají pustit po vodě, a pokud odpluje, brzy se vdají nebo se podívají do světa. Pokud někde uvízne, prozatím zůstanou doma, a když se věnec dokonce utopí, mají se mít na pozoru před možným nebezpečím či nevhodným vztahem.

Hříchy jsou předem prominuty

V období slunovratu nekvetou jen byliny, ale i láska a vášeň. Na své si přitom přijdou vyznavači věrnosti, kteří si chtějí pojistit dlouhodobý vztah, stejně jako náruživci s touhou po nezávazném špásování.

Zadané dívky tradičně házely svůj věneček přes svatojánský oheň, a když ho jejich milý chytil, čekala je společná budoucnost. Nevěsty pak zašívaly svatojánské byliny do límečku ženichovy košile, aby bylo jejich manželství šťastné a brzy se dočkalo potomků.

Během nejkratší noci v roce bylo zároveň povoleno vše, co je jindy zakázáno. Náhodně vzniklé dvojice se proto v lesích a hájích beztrestně oddávaly nespoutaným milostným hrátkám – často pod záminkou hledání pokladu, jehož podoba je zjevně jen otázkou osobních priorit.

Vydejte se po stopách zlatého kapradí

Ti, kteří věděli, že si za lásku chleba nekoupí, hledali během svatojánské noci o něco hmatatelnější poklady. Podle pověstí se mohly nacházet ve skalách nebo v místech, kde se jednou za čas otevírala země. Vodítkem přitom mělo být zlaté kapradí, které o půlnoci vykvétalo, aby hledačům pokladů ukázalo ten správný směr.

Zlatému kapradí se ale připisuje i ochranná moc. Věšelo se do domácností nebo sloužilo jako osobní talisman.

Hodujte, co hrdlo ráčí

Svatojánské byliny plní kromě léčivé a obranné funkce i hladové žaludky. Proti zlým duchům a čarodějnicím se tradičně používal mladý jarní česnek, kterým se krmil dobytek, a lidé si ho před zapalováním ohňů dopřávali v podobě extra silné česnečky nebo svatojánské pomazánky z pečeného česneku. Zároveň se předpokládalo, že česnek působí jako přírodní antikoncepce, což přišlo během jiskřivé noci vhod – pokud tedy erotická touha přebila česnekový odér.

Na slavnostní večeři nesměl chybět svatojánský bylinkový svítek – slaný koláč z vajec, mouky, mléka, másla a zelených bylin (nejčastěji máty a meduňky). V souladu se sezónní úrodou se stoly prohýbaly pod dezerty s jahodami a podávalo se ovocné víno.

Mezi tradičními pochoutkami pak zaručeně zaujmou svatojánské ořechy – ještě zelené (nezralé) vlašské ořechy sklizené právě v období kolem svatého Jana naložené i se slupkou a skořápkou do kořeněného sirupu. Receptura sice zní poněkud zvláštně, ale výsledek vás mile překvapí. Hodí se k sýrům, masu, salátům i jako ozdoba dezertů.

Vychutnejte si svatojánské oslavy v moderním kabátku

Za nejvelkolepějšími oslavami svatojánské noci vyrazte do skandinávských zemí, kde tento svátek neváhají přirovnat k Vánocům. Místní se vyžívají v přípravě gurmánských specialit, jako jsou třeba nakládaní sledi nebo losos, nové brambory se zakysanou smetanou a koprem, västerbottenpaj (sýrový quiche) či jahodový dort. Ve Španělsku pak ohně povýšili na ohňostroje a v Anglii je největším lákadlem magický moment, kdy slunce osvítí střed světoznámého monumentu Stonehenge.

Svatojánskou tradici se přitom podařilo uchovat i v Česku. Oslavy mají modernější podobu, ale záměr zůstává stejný – přivítat léto, vzdát hold přírodě a jejím cyklům, strávit čas s lidmi, které máme rádi, a navíc si skvěle pochutnat.

Letos můžete navštívit například brněnský Svatoján na vidličce , který se koná 23. června v parku na Kraví hoře. Návštěvníky všech věkových kategorií zde čekají zábavné aktivity včetně hledání svatojánského pokladu. Atmosféru festivalu pak dokreslí pouliční umělci, bylinkářky, věštírna, ohňová a kuchařská show a další tematický program.

Kromě ochutnávky tradic, zvyků a kouzel se bude tento sváteční večer točit i kolem tradičních svatojánských pokrmů. Vybrané restaurace z Brna a jižní Moravy si totiž připravily speciální svatojánské menu, které se bude podávat přímo na festivalu i během celého svatojánského týdne.

Svatojánské ořechy

Svatojánské ořechy jsou delikatesa vyrobená z vlašských ořechů, podle původní více než 100 let staré receptury. Ještě zelené (nezralé) vlašské ořechy se sklízí v období kolem svatého Jana (24. června), kdy ještě není zcela vyvinutá skořápka ořechu. Díky tomu je lze celé (včetně skořápky a slupky) naložit do lahodného kořeněného sirupu z cukru. Kromě výborné chuti, jsou vlašské ořechy známé pro své blahodárné účinky na lidský organismus.

K čemu se svatojánské ořechy hodí?

Svatojánské ořechy, nakrájené na tenké plátky, nejlépe vyniknou v kombinaci s čerstvými smetanovými sýry a paštikou. Skvěle se také hodí ke zvěřině, do salátů nebo dezertů.

Jak se výrobce moravských delikates dostane k výrobě dřevěných prkýnek? Ačkoliv se může zdát, že tyto dvě věci spolu vůbec nesouvisí, není to tak úplně pravda.

Když jsme v sadech sbírali ovoce na naše produkty, několikrát jsme narazili na suchý strom. Právě tehdy vznikla myšlenka, že by bylo skvělé uzavřít kruh suroviny a doplňku z jednoho místa, a dát těmto “veteránům” druhou šanci. Dřevo, i práce s ním nás odjakživa fascinovaly, a tak jsme věděli, že musíme něco zkusit.   

Z nápadu na lžičku se stalo prkýnko

Původní myšlenka byla vyrobit lžičku z odrůdy toho ovoce, které je v balíčku použito. K meruňkovému džemu meruňkovou, k Višním z Líšně višňovou, k Svatojánským ořechům ořechovou a tak dále. Po prvních pokusech se ale ukázalo, že vyrobit lžičku z tvrdého dřeva není snadné a mnoho materiálu by přišlo nazmar. Další volbou proto byla servírovací prkýnka.

Vlastík schoval pár kmenů ovocných stromů ze své zahrady, které jsme nechali nařezat, vysušit a loni na jaře přišel jejich čas. Nejdřív jsme uvažovali o nějakém unifikovaném tvaru. Když jsme si ale přivezli desky, které byly každá unikátní svým tvarem, kresbou i drobnými nedokonalostmi, měli jsme jasno. Přesně téhle jedinečnosti chceme využít a vlastně jen kopírovat to, co už vymyslela příroda.

První ohlasy byly nad naše očekávání a prkýnka se líbila. Během roku se podařilo připravit ještě další dva doplňky (Chutěrku a keramickou misku) a hlavně nové balení s krásnou linorytovou kresbou s názvem Svatojánský poklad. Právě do tohoto balení se prkýnka skvěle hodila. Nakonec jsme do konce roku prodali více než 100 kusů těchto balíčků a za tu dobu se na nás zákazníci několikrát obrátili s dotazem na samostatný prodej prkýnek, a to i větších rozměrů.

V lednu 2023, kdy po hektické předvánoční sezoně konečně nastal čas na další experimentování, jsme vyrobili několik tvarů a velikostí, a také jsme dodali 15 prkýnek na míru, do nově otevřené brněnské vinárny a restaurace Na břehu Rhôny. Postupně se nám také podařilo sehnat nějaké dřevo z ovocných stromů po kamarádech, našich zákaznících a také od brněnských Sadů Starý Lískovec, a tak právě teď vypouštíme do světa naše prkýnka a prkna a jsme zvědaví jak se vám budou líbit. 

Co se zbytky?

Při výrobě prkýnek vzniká další zbytkový materiál, který by pravděpodobně putoval do kamen. Vysloužilé stromy už žádné ovoce nepřinesou, ale můžou mu dodat chuť. Štěpku z výroby prkýnek totiž používáme k zauzování našich delikates, jako jsou Slanináda, Zauzená hořčice se slaninou nebo nově vznikající Škvarkoláda, která brzy spatří světlo světa. 

Až budete kácet na zahradě ovocné stromy nebo třeba omlazovat sad, ozvěte se nám. Rádi dřevo vyměníme za naše produkty a dáme vašim stromům ještě šanci podílet se na Chuti Moravy.

Protože jak známo dokonalost (ďábel) se skrývá v detailech, i my se snažíme vyladit u našich produktů kromě jejich dokonalé chuti i další drobnosti, které nakonec utváří jejich konečnou podobu. Jednou z těch drobností, které naše dobroty odlišují a skromně doufáme, že i malinko povyšují nad jiné, jsou keramické visačky. Podobně jako manuálně vyrábíme všechny naše chuťovky, tak i visačky jsou jen a pouze ruční práce.

Každá visačka má na skleničce hned několik funkcí. Kromě toho, že nese informaci o tom co sklenička obsahuje, slouží společně s provlečeným provázkem jako jakási pečeť obepínající hrdlo skleničky i s papírovým obalem a vy tak máte jistotu, že ji před vámi ještě nikdo neotevřel. A v neposlední řadě je to hezká ozdoba!.

(Náš Tip: Pro jednoduché odstranění visačky ze skleničky a tím i papírového obalu, stačí několikrát visačkou otočit v jednom směru dokola, dokud se provázek nepřetrhne. Pro otevření vám tak stačí pouze vlastní ruce. ) 

Každá visačka, než se objeví na té správné skleničce projede několika lidskýma rukama. Celý proces tak trochu připomíná výrobu cukroví. Ale pozor, i když jsou naše visačky nakonec k nakousnutí, vypálená keramika je tvrdá jako kámen! :)

Na úplném začátku se z desetikilových balíků keramické hlíny postupně oddělují menší kusy, které se pomocí mlýnku vytvarují na zhruba 5 milimetrů vysoké a 10 centimetrů široké pláty. Ty podobně jako u výroby cukroví slouží pro následné vykrajování tvarů visaček. Kovovým vykrajovátkem se z plátu vykrojí co největší počet oválků - visaček. Do každého oválku se pak speciálním kovovým razítkem vytlačí název produktu a děrovačkou protlačí otvor na provázek.

Už v tuto chvíli máme  visačku potřetí v rukou a to jsme teprve na začátku. 

Následuje “zdobení” (vybarvení otisknutého razítka černou barvou), dokonalé vysušení hlíny, které může trvat až tři dny a nakonec očištění přebytečné barvy na visačce.  

Suché a očištěné visačky se naskládají v několika vrstvách na velká keramická kola o průměru zhruba 30 cm a šup s nimi do pece. V té naší by běžné cukroví nejspíš dlouho nevydrželo. :) Je speciálně uzpůsobená na pálení keramiky a teplota uvnitř dosahuje až 1250°C.

Zhruba po dvou dnech až pec vychladne je možné vypálené visačky vyndat. Každé z nich se navleče provázek a nakonec se opět ručně navazují na hotovou skleničku. 

Každou keramickou visačku tak vezmeme do ruky zhruba desetkrát a takových vyrobíme ročně několik desítek tisíc. Mohlo by se zdát, že je to zbytečná práce. My to ale vnímáme jinak. Pro nás je keramická visačka, která dělá z našich delikates hezkou věc a něco čím můžete druhé obdarovat, podobně důležitá jako vlastní obsah skleničky. Bez ní by to prostě nebylo ono.

Budeme moc rádi když nám pošlete vaše tipy jak je možné následně visačky využít aby sloužili třeba jako zvonkohra nebo třeba ozdoba. Nejlepší tip odměníme.